Ano v době koronavirové

Na jaře to začalo... Koronavirus... Stále probírané téma, stejná básnička dokola... Podle mě je to tak, že se tahle nemoc opravdu zveličuje ale o tom bych mohl psát jindy...   

Stalo se to, že na konci května jsme měli plánovanou velkou svatbu se 70 lidmi a tahle histerie zasáhla i nás. A s tím se chci s Vámi podělit. 

V říjnu zásnuby a pak začátek krásných (nebo spíš těžkých) chvil pro budoucí novomanželé. Rozpočet, počet hostů, co na sebe, na jaké téma, jaký bude program, kde to bude, pozvánky a ještě mnohem více se musí zařídit. A čas letí a všechno se zdá že se nestíhá absolutně nic.  Když už jsme se dostali do fáze, kdy už jsme měli všechno hlavní vyřešené a pozvánky poslané. Přišlo to... Koronavir - Restrikce - karanténa - zákaz svateb a všech kulturních akcí... Svět se zastavil...  

Zastavilo i naše plánování. Nic jsme nevěděli, nikdo nic neřekl konkrétně. Sledovali jsme každou tiskovku, každý článek na téma covid. 

Řešili jsme co dělat. Přesunout svatbu, nechat jí, nebo co jiného by se dalo dělat. Na svatebních fórech hysterčily nevěsty. Nadávali a tedy někdy to bylo i vtipné :D. No a nakonec po půlce karantény jsme se dohodli, že to uděláme do 30 lidí. Že to lépe stejně nevidíme...  Začala se tedy řešit svatba v menším počtu lidí odznova a taky na "blinda" protože stále svatby nebyly dovoleny . 

 Náš kamarád, který nás měl oddávat je kazatelem v církvi v Konstantinových Lázních. Požádali jsme jeho jestli by obřad a hostina nemohla být u nich. Nakonec souhlasil a my řešili co s obědem.  Náš plán byl následující: Maminky udělají karbanátky, sekanou, my bychom udělali guláš a bylo by to formou rautu. Nápoje bychom nakoupili v Makru a prostě to uděláme takhle. A nakonec se to změnilo... Asi dva týdny před svatbou mi volala jedna paní z tamní církve aby nám nabídla že nám uvaří hostinu. (Woooow hustý) Její výborné vaření jsem znal z táborů, na které jsem jezdil.  

Teď vsuvka: Dva týdny před svatbou stát povolil svatby do 100 lidí... Jako Vážně?! Na to nejsme připravení!!! Nebyli bychom schopni něco takového zvládnout zorganizovat. 

Svatba proběhla ve 22 lidech, obřad a hostina v Konstantinkách. No a poté jsme se sešli nejbližší přátelé na chatě v Kraslicích a tam jsme grilovali a bavili se a bylo to skvělé. Všichni nám pomáhali, dokonce i rodina a přátelé, kteří tam nemohli být nám posílali sladkosti a přáníčka. 

Dnes když se na to koukneme zpětně, tak svatba byla úžasná na možnosti, které nám stát dovolil. My jsme si to užili. Jsme svoji a to je hlavní. I přes všechny okolnosti jsme si to dokázali užít. A to je asi to co jsem Vám všem chtěl tímhle sdělit... 

 Pokud máte nějaké plány, cíle a nevyvíjí se to dle plánu... Nejlepší je zachovat klid a řešit to dle situace, být pružný a hlavně optimistický.  

A na závěr jsme nesmírně vděční všem co nám pomáhali, podporovali,  co na nás mysleli. Bez Vás by to nešlo. Děkujeme :)